Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (Úmluva o vodách) byla předložena k podpisu 17. března 1992 a v platnost vstoupila dne 6. října 1996. Úmluvu o vodách ratifikovalo 34 států v oblasti Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN). Česká republika tak učinila 12. června 2000. Zasedání smluvních stran se konají jednou za tři roky. Na třetím zasedání smluvních stran dne 28. listopadu 2003 v Madridu byly přijaty změny článků 25 a 26 Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. Listina o přijetí změn Úmluvy Českou republikou, podepsaná prezidentem republiky dne 16. ledna 2008, byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 29. ledna 2008. Změny Úmluvy vstoupily v platnost na základě článku 21 odst. 4 Úmluvy dne 6. února 2013 a tím je umožněno přistupovat k Úmluvě i státům OSN, které nejsou členy EHK OSN.
Cílem Úmluvy o vodách je zajistit ochranu a racionální využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. Požadavky současných generací mají být plněny bez omezování generací budoucích. Úmluva o vodách směřuje k podpoře únosného hospodaření s vodními zdroji, k monitorování a vyhodnocování stavu hraničních vod, ke vzájemné výměně informací, k vypracování postupů hlásné havarijní a povodňové služby a k další mezinárodní spolupráci. Spolupráce dle zásad Úmluvy o vodách má být realizována především prostřednictvím smluv a dohod, které jsou uzavírány státy sdílejícími hraniční vody, nebo které upravují spolupráci zainteresovaných států v ucelených povodích.
V současné době existují čtyři hlavní programové oblasti Úmluvy o vodách:
prosazování Úmluvy o vodách a jejích aktivit a konzultační služby
integrované řízení vodních zdrojů a souvisejících ekosystémů
monitoring a hodnocení
voda a lidské zdraví
Do současnosti k Úmluvě přistoupilo již 46 států z Evropy, Asie a Afriky.