ÚSES v územním plánu
Působnost orgánů ochrany přírody k vymezování ÚSES ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. se vztahuje především ke zpracování plánů ÚSES. Plány ÚSES jsou oborovým podkladem orgánů ochrany přírody pro závazné vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích – územním rozvojovém plánu (ÚRP), zásadách územního rozvoje (ZÚR) a územních plánech (ÚP), resp. regulačních plánech (RP).
Orgány ochrany přírody jsou ve smyslu § 54 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (NSZ), dotčenými orgány v procesu územního plánování. V něm uplatňují požadavky na závazné vymezení ÚSES v územních plánech obcí ve svém správním území zpravidla formou plánu (místního) ÚSES, který podle ustanovení §§ 63–65 NSZ poskytují pořizovateli územně analytických podkladů.
Návrh závazného vymezení ÚSES v územním plánu je v souladu s cíli a úkoly územního plánování výsledkem koordinace zájmů v území; může se proto v odůvodněných případech při dodržení metodických principů vymezování ÚSES odchýlit od vymezení v plánu ÚSES, který byl pro toto vymezení podkladem. K návrhu územního plánu, tedy i k návrhu závazného vymezení ÚSES [viz § 80 odst. 2 písm. e) a f) NSZ] uplatňuje dotčený orgán ochrany přírody své stanovisko. Návrh závazného vymezení ÚSES je vyjádřen graficky (návrh prostorového vymezení ÚSES) a textem (návrh podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití).
Podstatné je, aby podmínky využití ploch, které jsou vydaným územním plánem vymezeny pro plnění funkce ÚSES, byly stanoveny tak, aby při rozhodování v území nedošlo ke snížení jejich ekologické stability, resp. tak, aby ekologická stabilita byla zachována, případně zvyšována; za nežádoucí je v takových plochách považováno zejména umisťování staveb. Jde-li o části systému, které již funkci ÚSES plní, jsou v územním plánu obvykle vymezovány jako plochy přírodní. K postupnému vytváření spojité funkční sítě ÚSES je však třeba doplnit chybějící části biokoridorů – proto jsou tyto části vymezeny překryvnou funkcí nejčastěji v plochách zemědělských nebo lesních, výjimečně v plochách rekreace.
Podmínky využití území v plochách biocenter a biokoridorů ÚSES v ÚP se mohou lišit podle funkce skladebných částí. Podmínky využití ploch ÚSES však musejí být vždy stanoveny s ohledem na zachování funkčnosti biocenter nebo biokoridorů, resp. jejich funkce nesmí být do budoucna potlačena. V plochách biocenter tak zpravidla není přípustné umisťovat stavby. Smyslem stanovení podmínek využití území ve vztahu k biokoridorům (koridorům pro biokoridory) je zamezit vzniku antropogenních migračních bariér a zachovat podmínky pro migraci (šíření); umisťování vybraných staveb může být v biokoridorech za určitých podmínek přípustné.
Dokumenty
-
Plán ÚSES
Vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability stanoví ve smyslu § 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability. Plány ÚSES jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích (ÚPD) a jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající příslušné ÚPD. Plány místního ÚSES obsahují všechny hierarchické úrovně ÚSES a jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územních, případně regulačních plánech obcí. V místních podmínkách upřesňují vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES z nadřazené územně plánovací dokumentace a síť ÚSES doplňují o skladebné části místní úrovně ÚSES.
-
Struktura a hierarchické úrovně ÚSES
Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. K vymezování jednotlivých hierarchických úrovní ÚSES v úzké vazbě na procesy územního plánování jsou příslušné orgány ochrany přírody.
-
Územní systém ekologické stability
Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“.